Dopravní infrastruktura v Mongolsku se nachází na relativně nízké úrovni. Celková délka silnic je jen asi 50.000 km, a pouze méně než 3000 km jsou potaženy asfaltem. Silnice s tvrdým povrchem se obvykle nacházejí pouze kolem velkých měst, mezi nimiž jezdí autobusy. Nejoblíbenější formou veřejné dopravy v Mongolsku je autobus. Obecně platí, že silnice mezi městy jsou na celkem dobré úrovni. V několika velkých městech, včetně hlavního města Mongolska jsou také trolejbusy.
V turisty nejvyhledávanějších městech najdete takzvané minibusy. Stojí za zmínku, že minibusy spojují malé a od sebe vzdálené provincie.
Většina vlaků je poměrně stará a nepohodlná. Nicméně osobní vlaky, zavedené od roku 2008 se vyznačují čistší a pohodlnější vozy, jsou vybavené klimatizací a dalšími vymoženostmi.
Vodní doprava je v zemi málo vyvinutá. Nachází se na jezeře Hubsugul.
Mongolsko má více než 40 letišť, ale pouze polovina z nich má vysoce kvalitní moderní tvrdý povrch. Letový řád se velmi často mění kvůli nestabilnímu počasí a častému silnému větru. V současné době v Mongolsku aktivně působí asi 10 registrovaných leteckých společností. Mezinárodní lety však přijímají pouze čtyři letiště.
Taxíky: mongolská síť zpevněných silnic se nyní rozprostírá od Ulaanbaataru po většinu hlavních měst ajmagů, s výjimkou měst na dalekém západě. Taxíky jsou užitečné pouze po těchto zpevněných cestách, například z Ulaanbaataru na sever do Darkhanu, Erdenetu a Mörönu (a jezera Khövsgöl), na západ do Charchrinu, Tsetserlegu a Bayankhongoru, na jih do Dalanzadgadu, Sainshandu a Zamyn-Üüd a na východ do Choibalsanu.
Minivany, džípy a SUV se používají pro cestování na dlouhé a krátké vzdálenosti po venkově a jsou nezbytné při návštěvě odlehlejších míst. Mohou být sdíleny, což je dobré pro skupinu lidí, kteří míří z centra jednoho ajmagu do centra druhého (nebo obvykle do / z Ulaanbaataru).