Základní vzdělání

Mongolsko nadále používá sovětský model 10 let školního vzdělávání, z nichž 8 je povinných, i když se to postupně mění směrem k evropskému modelu. K dispozici je také rozsáhlý předškolní vzdělávací systém, kde se děti mohou zapsat od 3 let. Základní škola začíná ve věku 8 let a trvá 4 roky.

Střední vzdělávání

Další 4 roky stráví děti na střední škole. Ty jsou častěji v hustěji obydlených oblastech a venkovské děti musí docházet. To je první z mnoha překážek, které leží před dětmi z venkově aspirujícimi na lepší život.

Sekundární vzdělávání

Po ukončení 8 let povinné školní docházky mohou studenti zůstat další 2 až 3 roky v sekundárním vzdělávacím systému, Ti, kteří nežijí v městských centrech, mohou zůstat v ubytovnách. Studenti, kteří nenavštěvují obecnou školu po dobu 2 let, mohou místo toho pokračovat na odborné škole, kde se učí paraprofesionální dovednosti, například asistence na základní škole nebo účetnictví.

Odborné vzdělávání

Neexistence účinného partnerství veřejného a soukromého sektoru v Mongolsku vedla k absenci efektivního systému odborného vzdělávání. Ve spolupráci s evropskými agenturami je vyvíjeno úsilí o překlenutí této mezery.

Terciární vzdělávání

V Mongolsku existuje celá řada zařízení terciárního vzdělávání, včetně institutů medicíny, zemědělství, ekonomiky, pedagogiky a polytechniky.

Hlavní z nich je Národní univerzita Mongolska v Ulan Bator založena v roce 1942 . Má 12 škol, má pobočky v Zavkhan a Orkon Aimags.

Původ kmenů a klanů žijících na území Mongolska v období před 12. stol. n.l. je do značné míry nejasný. Odděleně žijící kmeny se v celé oblasti Centrální Asie neustále přemisťovaly a existující archeologické nálezy je těžké identifikovat.

6. stol. n.l. - oblast Mongolska ovládal kaganát altajských Turků

7. stol. n.l. - altajské Turky si podmanila čínská dynastie Thang

8. stol. n.l. - Turci byli ve stepích přemoženi Ujgury

9. stol. n.l. - Ujguři byli ovládnuti jenisejskými Kirgizy

10. stol. n.l. - rozsáhlé stepní oblasti si podrobují Kitané (stát Liao)

12. stol. n.l. - pád kitanské říše Liao vlivem povstání Džurčenů (předkové Mandžuů)

1125 - 1139 - vítězná válka Mongolů proti Dzurčenům - vznikl tak první mongolský kmenový svaz

"Chamag Mongol", který vytvořil Temudžinův praděd Chabulchán

1160 - 1227 - Temudžin (Čingischán - Velký Chán všech Mongolů)

V letech 1200-1205 sjednotil Temudžin smlouvami a bojem mongolské kmeny a roku 1206 byl na Velkém mongolském sněmu zvolen svrchovaným vladařem všech Mongolů - Čingischánem.

V roce 1211 zahájil Čingischán mohutnou vojenskou expanzi, která v konečném důsledku znamenala dobytí Číny, Střední Asie, Persie a dalších zemí . V 1215 byl dobyt dnešní Peking.

1227 - Čingischán zemřel v průběhu tažení proti severočínské dynastii Ťin

1186 - 1241 Ogedej (3. syn Čingischána) - pokračoval v expanzi, kterou začal jeho otec, a stal se světově známým, když dovedl Mongoly nejdále na jih a západ při invazích do Asie a Evropy.

V letech 1237 - 1240 si mongolská vojska podmanila Kijevskou Rus a v roce 1241 postupovala 2 proudy do Evropy - jeden do Polska a jeden do Uher.

Pět let po smrti chána Ogedeje (1246) se Velkým chánem stal jeho syn Gujuk.

1215 - 1294 Kublaj-chán (vnuk Čingischána) - roku 1260 byl zvolen Velkým chánem

Dobyl jihočínskou říši Sung a ustanovil v ní svou následnickou mongolskou dynastii Juan

(1271 - 1368).

1264 - přestěhoval hlavní město říše z Karakorumu do Chánbalyku (okrajová část dnešního Pekingu) a roku 1271 - se prohlásil císařem a Synem Nebes

V letech 1277 - 1289 dobyl Koreu, Vietnam a Barmu, pokoušel se také o dobytí Jávy a Japonska.

Během Kublaj-chánovi vlády a po jeho smrti došlo k definitivnímu stanovení nástupnických států mongolské veleříše - jednalo se o tyto chanáty:

1) Zlatá horda (Kypčak) - s centrem kolem řeky Volhy

2) Čagatajská říše - Střední Asie

3) Ílchanát - Přední Východ (Írán, Malá Asie, Sýrie)

4) Juanská říše - Dálný Východ (Čína, Mongolsko)

Po smrti Kublaj-chána následovalo 8 velmi nevýrazných chánů dynastie Juan - roku 1368 byl poslední z nich z Pekingu vyhnán čínskými rolnickými povstalci (tzv. rudými turbany).

Roku 1380 vtrhla čínská vojska do Mongolska a srovnala se zemí dříve hlavní město Karakorum.

Polovina 15. stol. - Mongolsko bylo na čas sjednoceno chánem Esenem. Esen však přecenil své síly, zaútočil na čínskou dynastii Ming, došlo k několika válkám, po nichž nastal úpadek Mongolska ještě horší než předtím.

16. století - nejvýznamnějším mongolským lokálním panovníkem tohoto období byl tumenský kníže Altanchán (1507 - 1582), s jehož panováním je spojeno přistoupení všech Mongolů k buddhismu a "nástup linie dalajlamů" v rámci tzv. severního buddhismu.

17. století - poslední celomongolský chán Ligden (1604 - 1634) vedl marný boj za sjednocení a nezávislost Mongolska.

18. - 19. století - na území Vnějšího Mongolska neúspěšně propukaly lokální vzpoury a povstání proti Mandžuúm

1903 - 1911 probíhaly rozsáhlé protimandžuské povstalecké akce pastevců pod vedením Ajúše

V září 1918 zahájila čínská armáda okupaci Mongolska a koncem roku 1919 obsadila hlavní město (tehdy nazývané Nislel Churé).

V říjnu 1920 bělogvardějský generál Ungern von Sternberg vpadl se svou Asijskou jízdní divizí (v počtu okolo 800 mužů) do Vnějšího Mongolska, porazil čínskou republikánskou armádu a 13. března 1921 vyhlásil svoji diktaturu v Mongolsku.

28. června 1921 vstoupila na území Vnějšího Mongolska Rudá armáda spolu s oddíly mongolských partyzánů vedených D. Suchbátarem.

11.července 1921 - bylo na hlavním náměstí hlavního města D. Suchbátarem vyhlášeno vítězství lidové revoluce.

25. června 1920 vzniká Mongolská lidová strana,

26. listopadu 1924 byla na 1. zasedání Velkého lidového churalu vyhlášena Mongolská lidová republika a hlavní město Nislel Churé bylo přejmenováno na Ulánbátar (Rudý bohatýr). V čelních pozicích státu se začali ocitat příznivci Stalina a začíná tak období čistek a poprav.

https://www.asian-center.cz/?strucna-historie-mongolu,35

Mongolsko bylo téměř 70 let pod sovětskou komunistickou nadvládou (od roku 1921 do roku 1990). Na podzim roku 1989 a na jaře roku 1990 se v Mongolsku začaly objevovat nové proudy politického myšlení, inspirované glasností a perestrojkou v Sovětském svazu a rozpadem komunistických režimů ve východní Evropě. V březnu 1990 vypukla demokratická revoluce, která začala hladovkami za svržení vlády a vedla až k pokojnému zřeknutí se komunismu. Zbavení se komunismu v Mongolsku vedlo k založení systému s více stranami, nové ústavě a přechodu k tržní ekonomice.

Dopravní infrastruktura v Mongolsku se nachází na relativně nízké úrovni. Celková délka silnic je jen asi 50.000 km, a pouze méně než 3000 km jsou potaženy asfaltem. Silnice s tvrdým povrchem se obvykle nacházejí pouze kolem velkých měst, mezi nimiž jezdí autobusy. Nejoblíbenější formou veřejné dopravy v Mongolsku je autobus. Obecně platí, že silnice mezi městy jsou na celkem dobré úrovni. V několika velkých městech, včetně hlavního města Mongolska jsou také trolejbusy.

V turisty nejvyhledávanějších městech najdete takzvané minibusy. Stojí za zmínku, že minibusy spojují malé a od sebe vzdálené provincie.

Většina vlaků je poměrně stará a nepohodlná. Nicméně osobní vlaky, zavedené od roku 2008 se vyznačují čistší a pohodlnější vozy, jsou vybavené klimatizací a dalšími vymoženostmi.

Vodní doprava je v zemi málo vyvinutá. Nachází se na jezeře Hubsugul.

Mongolsko má více než 40 letišť, ale pouze polovina z nich má vysoce kvalitní moderní tvrdý povrch. Letový řád se velmi často mění kvůli nestabilnímu počasí a častému silnému větru. V současné době v Mongolsku aktivně působí asi 10 registrovaných leteckých společností. Mezinárodní lety však přijímají pouze čtyři letiště.

Taxíky: mongolská síť zpevněných silnic se nyní rozprostírá od Ulaanbaataru po většinu hlavních měst ajmagů, s výjimkou měst na dalekém západě. Taxíky jsou užitečné pouze po těchto zpevněných cestách, například z Ulaanbaataru na sever do Darkhanu, Erdenetu a Mörönu (a jezera Khövsgöl), na západ do Charchrinu, Tsetserlegu a Bayankhongoru, na jih do Dalanzadgadu, Sainshandu a Zamyn-Üüd a na východ do Choibalsanu.

Minivany, džípy a SUV se používají pro cestování na dlouhé a krátké vzdálenosti po venkově a jsou nezbytné při návštěvě odlehlejších míst. Mohou být sdíleny, což je dobré pro skupinu lidí, kteří míří z centra jednoho ajmagu do centra druhého (nebo obvykle do / z Ulaanbaataru).

Mongolové z různých společenských vrstev si zakládají na své stravě, která se skládá zejména z těch surovin, které byly pastevcům běžně dostupné. Mongolové jakožto obyvatelé stepních pastvin a pouští a typičtí kočovní chovatelé dobytka zpracovávali hlavně produkty pocházející z tradičních tzv. patero druhů dobytka - ovcí, koz, hovězího dobytka včetně jaků, koní a velbloudů, a to v podobě mléka a mléčných výrobků anebo masa a masných výrobků.

Mléčná strava (cagán idé) představovala a dodnes představuje základ stravy chovatelů zejména na venkově, a především v letním období, kdy je všude hojnost kvalitního hustého mléka. Mléko však slouží zejména k přípravě nejrůznějších druhů sýrů a tvarohů - pro nás nejpřijatelnější je lisovaný sýr bjaslag, mezi Mongoly jsou nejoblíbenější tvaroh árc nebo sušený tvaroh árúl. Ze zkvašeného kobylího mléka se připravuje ajrag (kumys). Z mléčných škraloupů se dále připravuje specialita chajlmag.

Masitá strava představuje základ výživy zejména ve studeném ročním období. Mezi mongolskými obyvateli je nejoblíbenější maso skopové, připravované převážně vařením. Mongolskou specialitou je sušené maso borc, známé již z dob Čingischána. Mongolové mají raději tučné maso, které považují za lahůdku. Mezi oblíbené pochoutky patří bódog nebo chorchog, což představuje přípravu ovce nebo kozy tak, že se po tradičním zabití zvířete, opálení kůže a vynětí vnitřností vkládají přímo do zvířete rozpálené kameny (bódog), případně se nakrájené kusy masa dávají spolu s rozpálenými kameny do konve, která se pak hermeticky uzavře a postaví nad oheň (chorchog). Návštěvníkovi se obvykle jako projev úcty předkládají nejdříve vnitřnosti a speciální tmavá ostrá polévka zvaná tavan culyn šöl. Nepsaným pravidlem je nezbytnost nabídnout nejdříve ochutnávku jídla sousedům v okolí.

Speciální pozornost si v rámci tradičních nápojů zaslouží bezesporu mongolský čaj, který se automaticky podává s mlékem. Ten bývá obvykle zejména na venkově osolen a doplněn lojem, případně rýží, prosem nebo sušeným masem borc.

Tradiční pokrmy

Mongolové z různých společenských vrstev si zakládají na své stravě, která se skládá zejména z těch surovin, které byly pastevcům běžně dostupné. Mongolové jakožto obyvatelé stepních pastvin a pouští a typičtí kočovní chovatelé dobytka zpracovávali hlavně produkty pocházející z tradičních tzv. patero druhů dobytka - ovcí, koz, hovězího dobytka včetně jaků, koní a velbloudů, a to v podobě mléka a mléčných výrobků anebo masa a masných výrobků.

Mléčná strava (cagán idé) představovala a dodnes představuje základ stravy chovatelů zejména na venkově, a především v letním období, kdy je všude hojnost kvalitního hustého mléka. Mléko však slouží zejména k přípravě nejrůznějších druhů sýrů a tvarohů - pro nás nejpřijatelnější je lisovaný sýr bjaslag, mezi Mongoly jsou nejoblíbenější tvaroh árc nebo sušený tvaroh árúl. Ze zkvašeného kobylího mléka se připravuje ajrag (kumys). Z mléčných škraloupů se dále připravuje specialita chajlmag.

Masitá strava představuje základ výživy zejména ve studeném ročním období. Mezi mongolskými obyvateli je nejoblíbenější maso skopové, připravované převážně vařením. Mongolskou specialitou je sušené maso borc, známé již z dob Čingischána. Mongolové mají raději tučné maso, které považují za lahůdku. Mezi oblíbené pochoutky patří bódog nebo chorchog, což představuje přípravu ovce nebo kozy tak, že se po tradičním zabití zvířete, opálení kůže a vynětí vnitřností vkládají přímo do zvířete rozpálené kameny (bódog), případně se nakrájené kusy masa dávají spolu s rozpálenými kameny do konve, která se pak hermeticky uzavře a postaví nad oheň (chorchog). Návštěvníkovi se obvykle jako projev úcty předkládají nejdříve vnitřnosti a speciální tmavá ostrá polévka zvaná tavan culyn šöl. Nepsaným pravidlem je nezbytnost nabídnout nejdříve ochutnávku jídla sousedům v okolí.

Speciální pozornost si v rámci tradičních nápojů zaslouží bezesporu mongolský čaj, který se automaticky podává s mlékem. Ten bývá obvykle zejména na venkově osolen a doplněn lojem, případně rýží, prosem nebo sušeným masem borc.

Tradiční oděv

Mongolský tradiční oděv se nazývá dél . Toto oblečení bylo typické zejména pro kočovné kmeny Střední Asie a obvykle se dělilo dle způsobu zapínání na mongolský tradiční kroj, který má zapínaní doprava, a turkický tradiční kroj, který má zapínání doleva. V současné době v Mongolsku žije kolem 20 různých národů a národností, které mají bezmála 400 různých druhů lidových krojů, 20 druhů bot a desítky druhů opasků. Nejvíce rozdílů se vyskytuje v ženském oblečení, zatímco oděvy dětí a mužů mají takových rozdílů mnohem méně.

Mongolové též dbají na ručně vyrobené doplňky, pozornost zaměřují zejména na čepice a pásky, neboť podle nich bylo možno určit společenské postavení. Mongolští muži rádi nosí široké kožené opasky, zdobené tepanými kovovými nebo stříbrnými ozdobami.

Neoddělitelnou součástí tradičního mongolského oděvu jsou ozdoby a šperky. Nůž je pýchou muže a jeho pochva je bohatě zdobená. Mongolové někdy nosí s sebou i jídelní hůlky ve zvláštním pouzdře. Ale vždy mají při sobě vlastní misku na jídlo, stříbrnou nebo dřevěnou - podle společenského postavení majitele.

Svátek Cagán Sar

V Mongolsku je Cagán Sar festivalem lunárního nového roku a koná se někdy mezi koncem ledna a koncem února. Jeho název může být doslovně přeložen jako bílý měsíc, který dle tradice připadá na druhý nový měsíc po zimním slunovratu a je dychtivě očekáván. Součástí oslav je příprava mongolských domácností před započetím samotného svátku. Všechno je důkladně vyčištěno, staré nebo špinavé věci jsou vyhozeny, a to jak doslova, tak i metaforicky. Staré hádky jsou uklidněny, dluhy jsou vypořádány a tradiční oblečení na třídenní festival je připraveno. Svátek se ohlašuje týdny předem přípravou stovek či tisíců buzů nebo tradičních knedlíčků. Dalšími pokrmy jsou různé druhy mléčných výrobků, skopové maso a jehněčí maso, rýže s rozinkami a máslem, nespočet cukrovinek a samozřejmě i airag (fermentované mléko z klisny). Večer bezprostředně předcházející svátku se nazývá bitůn. V tento den musí lidé jíst, dokud nejsou zcela syti. První den svátku se nazývá šiniin negen. Pokud zástupci hostitelské rodiny uvidí v tento den slunce jako první, budou mít příští rok samé štěstí. Všichni návštěvníci musí pozdravit staré členy komunity brzy ráno. Je udržován také jiný zvyk, vztahující se ke způsobu pozdravu manžela nebo manželky; těhotné ženy se navzájem nezdraví. Při "pozdravu" musí lidé držet modrou buddhistickou hedvábnou látku v obou rukách, která se nazývá Hadag. Mladí lidé dávají ruce pod starší, a zároveň si projevují vzájemnou náklonnost přiblížením svých obličejů. Když muži pozdraví, mění si navzájem šňupací tabák v krásných lahvičkách z drahých kamenů. Pro děti představuje Cagán sar příležitost dostat dary od každého člena rodiny. Druhý a třetí den jsou stejné. V těchto dnech jsou lidé vždy zaneprázdněni navštěvováním svých příbuzných a přátel. Slavení Cagán sar představuje hlavní zimní dovolenou.

Svátek Nádam

Název Nádam je odvozen od slova nádach, které v překladu znamená hrát nebo se bavit. Koná se vždy mezi 11. - 13. červencem. Nádam se skládá z 3 sportů (jízda na koni, lukostřelba a zápas). V Ulánbátaru se scházejí sportovci a sportovkyně ze všech části Mongolska. Mezi diváky mohou být kočovní pastevci, úředníci, i běžní lidé. Možnost účastnit se zápasu je určena pouze mužům. Prohrává ten, který se dotkne země minimálně loktem nebo kolenem. Při lukostřelbě si soutěžící oblékají výše popsaný tradiční mongolský kroj "dél". Každý hráč má k dispozici jen 3 šípy. Mezi muži a ženy je rozdíl ve vzdálenosti střelby z luku. Ženy stojí 60 metrů, muži 75 metrů od terče. Malým závodníkům, kterými jsou obvykle děti od 5 do 13 let, jsou určeny koňské závody. Ty probíhají 10 kilometrů od města na otevřeném prostranství. Vítězný tým dostane cenu, avšak mongolskými závodníky jsou nejvíce oslavováni koně.

Obřad stříhání vlasů

Obřad stříhání vlasů patří mezi tradiční a národní zvyky Mongolů. Mongolové říkají, že tímto obřadem se dítě zbaví všech nemocí a negativních věcí, které ho mohou potkat. Tento obřad se provádí u chlapců v jednom roce života nebo ve třech letech. Děvčata se stříhají ve dvou nebo čtyřech letech života. Nejde jen o zastřihnutí konečků, ale holí se do hola. Je to velká rodinná oslava a důležitá událost pro Mongoly. Dítě, kterému se stříhají vlasy, chodí po lidech, má u sebe tašku a nůžky a přichází jednotlivě ke každému hostu. Každý host se napije z pohárku mléka, následně ustřihne pramínek vlasů a ustřižený pramínek vloží do tašky, kterou dítě nese s sebou. Nesmí se zapomenout na dárek. Takto to probíhá dokola, než se všichni hosté vystřídají. Poté většinou otec oholí své dítě dohola. Tímto celý ceremoniál končí.