Země, která kdysi, za dávných časů slavného Čingischána, bývala součástí obrovské Mongolské říše.
Dnes zaujímá území asi 20x větší než Česká republika, ale obývá jej jen něco málo přes 3 miliony obyvatel. Hustotou zalidnění tedy patří k nejméně osídleným zemím vůbec.
Téměř polovina obyvatelstva přitom žije v hlavním městě Ulanbátar, které je dnes moderní rušnou metropolí.
Stačí ale vyjet za hranice města a člověk jako by se vrátil v čase. Tichou krajinou se tu i dnes prohánějí jezdci na koních, pastevci stále pasou svá stáda na nekonečných stepích táhnoucích se od obzoru k obzoru a večer se chodí spávat pod ochranná křídla tradičních bílých jurt.
Na západě lemuje zemi divoký zasněžený Altaj, na jihu šeptá horkým dechem své příběhy tajuplná poušť Gobi. Krajina je tu drsná, ale magicky krásná.
Lidé mají nespoutanou nomádskou duši a vřelý úsměv i srdce. Již není moc takových míst, kde se může duše dobrodruha rozběhnout liduprázdnou krajinou tak svobodně, jak svobodně tu krouží ve výškách divocí dravci.
A to nebe.
Blankytně modré s těžkými bílými mraky, které potěší oko každého fotografa. Takové nebe nelze najít nikde jinde na světě.